3. 10. 2015
UBB na Zahradě východních Čech
v Častolovicích
Přestože na plakátech bylo uvedeno, že v tento den zde zahraje Lázeňský orchestr Vamberk, hráli jsme tam s UNI BIG BANDEM ve své premiéře. Stan byl naplněn takřka po střechu, kupodivu od začátku až do konce - asi se to divákům líbilo (když neodešli). Jelikož jsme nebyli opět zcela komplet, bylo nutné vyhledat jisté náhrady. Za Honzu zaskočil Zdeněk Černý (bicí) a novou posilu jsme měli i na prvním alt-saxofonu, a to v osobě samotného pana učitele Václava Klecandra. Bylo mi ctí hrát po jeho boku a zároveň přiznávám, že jsem hrála obezřetněji než kdy jindy, abych si před ním neuřízla ostudu. Jak už jsem se zmínila, lidí zde bylo spousty, počasí také celkem přálo, takže vše, jak má být..
14. 3. 2015
Nerada jezdím na kterékoliv setkání sama. Ale když je vaše přítomnost žádoucí i přesto, že vás je jen půlka (= nemáte s sebou harmonikáře), tak vám to nedá a vyrazíte. Třeba už jen ze zvědavosti. Po příjezdu ke Lvovi jsem se přivítala v zákulisí se "starými známými" tvářemi, prohodili jsme pár slov a už se mne jímala drobná nervozita, zda a s kým tedy budu vůbec hrát. Takové chvíle se nechávají vyplynout, nehrotím je, čekám, jak se okolnosti vyvrbí samy. A tak to bylo i v tomto případě. Vyplynuly tak, že jsem v premiéře hrála s Petrem Hoškem ze Srchu u Pardubic. Shodou okolností to byl on, kdo mi tenkrát na jednom rabštejnském setkání doporučil, abych zkusila pro hraní s harmonikami místo altky tenora. Toho jsem si posléze sehnala a něco na tom bude. Nevím, zda si to Petr uvědomil, že slova se stala skutečností a že jsem dala na jeho radu. To je v podstatě i jedno, zahráli jsme si dobře, a to je hlavní. Na své si přišli všichni - účinkující i diváci. Tentokrát zde nemám tolik fotek, jelikož jsem se zaměřila spíše na videozáznam vystoupení jednoho z účinkujících.
Břeclavská kasárna (a další) - Pavel Mucha
22. 3. 2014
Nabízelo by se konstatovat - do třetice všeho dobrého. Do Častolovic ke Lvovi jsme letos vyrazili potřetí (tedy alespoň co se mé osoby týče). Jenže ouha.. Zatímco jsem se tu loni znepokojovala nad tím, že se účinkující mezi sebou - ani ne tak vlastním přičinením - předbíhali, letos to někteří ani nestihli. A to z toho důvodu, že jak na setkání přijeli, stačilo, že nebyli na "seznamu telefonicky pozvaných" a mohli zase odjet. A protože i my jsme naivně předpokládali, že k účasti stačí prostě jen přijet s chutí si zahrát a nikdo nám předem nevolal, bylo nám řečeno, že to tedy zkusí nějak zařídit a nakonec jsme prošli. Ve výsledku jsme vyslechli vystoupení některých nových tváří z řad harmonikářů a docela dobře jsme si zahráli. Tentokrát se ovšem nepokračovalo ve výčepu, jak se původně předpokládalo, jelikož tam to více žilo hokejem. V záloze však byly další možnosti a my vybrali tu nejbližší - kostelecký ranč. Nabídka o společné zahrání si se Slávkou se prostě neodmítá a i přesto, že se ono místo neslo v duchu country, saxofony a harmoniky se zde rozhodně neztratily a hraní zde se stalo příjemnou tečkou tohoto dne.
Ku Praze uhání vlak - Milan Hofinger
Přes dvě vesnice - Alois Mimra
16. 3. 2013
Pátý ročník tohoto setkání se nesl v duchu mrazivého počasí a málokdo tak zkoušel za pódiem venku. Teplota byla poměrně nízko a nástroje by tak lehce prochladly. U Lva bylo opět plno a ani mráz nezabránil tomu, aby to na sále správně vřelo. A to nejen ve smyslu správné nálady na notu lidových písní, ale mezi některými byl patrný i jiný var. Nebylo zde totiž určeno pevné pořadí účinkujících, a tak se například stalo, že ač za to člověk nemohl, předběhl tak třeba čtyři účinkující, kteří přijeli dávno před ním. Naštěstí takových nebylo moc, kterým by to extrémně vadilo. Vše přebila dobrá nálada a atmosféra nadšeného publika. A jestli jsem zde loni zmínila spokojenost nad hraním ve výčepu, letos tento fakt nezbývá než potvrdit. Vše se vyvedlo na jedničku až do úplného konce...
17. 3. 2012
V Častolovicích U Lva se opět hrálo Josefům. Sice s dvoudenním předstihem, ale o to radostněji. Sešla se tu slušná řádka účinkujících a hrálo se všude. Zejména tedy oficiálně na pódiu, ale i neoficiálně za pódiem (a to až venku). V sále bylo plno a budiž toto odpoledne prohlášeno za povedené. Vyvedlo se i hraní posléze ve výčepu. My jsme vyvedeni nebyli, odešli jsme v pravý čas sami a dobrovolně. 
